Restaurace - Dobrá čajovna - Hradec Králové

popis objektu

Čajovna jako těžiště rovnováhy V prostředí čajovny je absolutně nezbytné, zbavit se černobílého způsobu vnímání světa. „Filosofie čaje není pouhé estétství v běžném slova smyslu, neboť ve spojení s etikou a náboženstvím vyjadřuje náš celkový názor na člověka a přírodu. Je zdravovědou, neboť si vynucuje čistotu, je hospodárností, neboť se těší spíše z jednoduchosti než ze složitosti a nákladnosti, je morální geometrií do té míry, do jaké určuje naše vztahování jednotlivostí k celku. Představuje skutečného ducha východní demokracie, neboť činí své ctitele aristokraty chuti. Podobně tak, jako autor předchozího úryvku Kakuzo Okakura vyjmenovává nejrůznější aspekty, dotýkající se filosofie pití čaje, je hned v úvodu zapotřebí si připomenout, že na půdě čajovny se střetává více podobných rovin. Je důležité si uvědomit, že zde dochází k setkávání zcela odlišných vlivů výtvarných, kulturních, sociálních, náboženských i jiných. V čajovém šálku se odrážejí stopy kulturních tradic národů Číny, Japonska, či Indického subkontinentu. Na hladině čaje se zrcadlí pestrobarevný koberec zvyků arabského světa, tradice staré Evropy i mladé Ameriky. Kdo umí naslouchat, dokáže ve zvucích klokotající vody rozpoznat zpěv indických guruů smíšený se zvukem japonské flétny Shakuhatchi či hrdelními zpěvy tibetských lámů. Čajovna a náboženství Není na světě žádného náboženství, které by mělo být upřednostňováno v čajovně. Naopak, prostředí čajovny by mělo být místem, které vyzařuje svoji náboženskou nezávislost a tolerantnost. Z atmosféry v čajovně by měla být cítit nepředstíraná pokora před Bohem. Čajovna je místem, kde se respektují absolutní a nejvyšší duchovní hodnoty. Tímto ovšem není řečeno, že by se měl svět čajovny před eventuelními vlivy světových náboženství uzavírat. Naopak, proč bránit vstupu muslimské oddanosti, křesťanské pokory, buddhistické tolerance, hinduistickému zápalu či židovskému smyslu pro řád a tradici K tomuto průniku dochází v čajovně Místo, které je již svojí samotnou existencí předurčeno k tomu, aby se v něm protínaly nejrůznější vlivy, se zákonitě stává jakýmsi těžištěm nebo dokonce středem. Pro někoho je čajovna něčím mezi kostelem a hospodou. Jiný v ní vidí místo, kde se dobře relaxuje. Nadšen z její existence však může být i naprostý a „pouhý” požitkář. Jinými slovy lze říci, že čajovna je těžištěm, středem. Slovem střed však zde není míněn nafoukanecky „pupek”, ale prostor, kde se hledá rovnováha. Místem, kde neustále dochází k vybalancovávání dopadů vlivů vnějších kulturních, společenských, sociálních, náboženských, národnostních a.j. i vnitřních individualita jednotlivců, jejich duchovní založení, nálady .... Naturalistická škola Čínské zátiší „Čajový koláček, který se vařil, práškový čaj, který se šlehal, i lístkový čaj, který byl spařován, určují výrazné emotivní impulsy čínských dynastií Tchang 618 - 907, Sung 960-1126, 1127 - 1279 a Ming 1368 - 1644. Pokud bychom si mohli vypůjčit příliš zneužívanou uměnovědnou terminologii, mohli bychom jednotlivé éry označit jako období „klasické”, „romantické” a „naturalistické” čajové školy.” Kakuzo Okakura Nájezdy mongolských kmenů ve třináctém století, které měly za následek zánik a porobu Číny pod barbarskou nadvládou císařů dynastie Jüan tzv. Mongolská dynastie 1280 - 1368, znamenaly konec veškeré sungské kultury a tedy i zánik romantické čajové školy. Zvyky a způsoby se změnily natolik, že dnes není po klasické či romantické čajové škole v Číně ani stopa. Lístky čaje se spařují horkou vodou, čaj má nádhernou vůni, ale v šálku již chybí romantika tchangských či sungských obřadů. Domácí dynastie Ming 1368 - 1644, která se pokusila v polovině patnáctého století o obnovu zaniklé kultury pití čaje, byla rozvrácena vnitřními rozbroji a Čína v se sedmnáctém století opět ocitla pod nadvládu Mandžuů. To znamenalo i konec naturalistické čajové školy. Romantická podoba čajové školy, se však dostala do Japonska, které úspěšně vzdorovalo mongolské invazi v roce 1281 a proto se zde podařilo pokračovat v tradicích sungské kultury, která byla v Číně násilím přerušena a zaznamenala období svého největšího rozmachu. Romantická podoba čajové školy se ale také vytvořila v dobách koloniální éry, v 18. a 19. století ve Velké Británii a posléze i v Americe, kdy se pití čaje stalo vysoce módní záležitostí. Na pití čaje samotné se začalo vázat množství společenských konvencí a podobně jako v japonské podobě romantické školy došlo postupně k posunutí původního významu čaje ze středu samotné události, až na samotný její okraj. V současné době je však svět zachvácen něčím novým, vymykajícím se dosavadním kritériím, co by se snad dalo nazvat „praktickou čajovou školou”. Ona to však škola sama o sobě není. Je bezpředmětné vyjadřovat se k rozšířeným způsobům přípravy čaje, které ovládly celou planetu. Je zbytečné rozebírat, proč se tomu tak stalo. Čajový obřad nebývá absolvován proto, že se při něm pije čaj, nýbrž kvůli obřadu samotnému. A podobně, na čajovou párty pořádanou v pět hodin, se nechodí proto, že by se zde konzumoval čaj. Jejím hlavním významem je její společenská hodnota. Jisté je, že čajovna v našem pojetí se snaží navázat na naturalistickou čajovou školu, ovšem s využitím dostupných praktických pomůcek. Cesta romantické čajové školy zdá se nám slepá a cesta klasické čajové školy jeví se nám, jako cesta zpět. Konkurence praktické čajové školy pak nechť je naší výzvou.